Radim Netopil po přesunu: Ačkoliv to není jednoduchá výzva, na všechno se moc těším

Žádného úkolu se nebojí. Radim Netopil má pro strach uděláno. Když se mu se zajímavou nabídkou ozval Rapotín, dlouho neváhal. V tradičním fotbalovém klubu chce kráčet po výsledkové cestě svého předchůdce, jímž byl zkušený stratég Otto Jáně.

Šumperský rodák a odchovanec oddílu, který sídlí na Tyršově stadiónu, patří mezi perspektivní, hladové a ambiciózní kormidelníky. Přestože dosud proslul hlavně jako ceněný kouč brankářů, cizí mu není ani trénování celého mužstva. „Nikam jsem se netlačil. Rapotín mě kontaktoval sám na doporučení trenéra Jáněho. Námluvy začaly v zimě a dlouho netrvaly. Ačkoliv to není jednoduchá výzva, na všechno se moc těším,“ vyjádřil se k novému angažmá bývalý lodivod Hrabišína či Šumperka. Naposledy pomáhal k lepším zítřkům Leštině. „Sezóna se nedohrála, takže si všichni budou pamatovat, jak to Rapotínu ladilo na podzim. Nebál bych se říct, že až nadstandardně dobře. Navázat na to nebude snadné. Kluci podávali perfektní výkony a byli dokonce o fous lepší než Olešnice. Což mluví samo za sebe. Těžko říct, jak by to vypadalo v jarních odvetách, ale našlápnuto měli více než přesvědčivě. Podle mě by se s tímto mančaftem neztratili ani v krajském přeboru,“ netajil své přesvědčení. 

Vrásky na čele mu dělá zdravotní stav Martina Březiny. Vytáhlý forvard je mimo hru se zraněným kolenem a datum jeho návratu na zelené trávníky by momentálně nedokázal odhadnout ani majitel věštecké koule. Více odhalí až následná lékařská vyšetření. „Za půl sezóny dal osmnáct gólů. Pokud nebude k dispozici, zákonitě se to musí projevit. Zvlášť když ostatní útočně ladění hráči nastříleli maximálně čtyři branky,“ připomněl Radim Netopil.

LEŠTINSKÉ TRÉNINKY JAKO V MANCHESTERU

Odborník na brankářské řemeslo strávil předchozí půlrok v Leštině. Po divokém pádu do I. B třídy a nekončící sérii porážek vrátil omlazenému týmu chuť do fotbalu. „Bylo mi řečeno, že se tam takřka netrénuje. Kluky se mi podařilo nabudit a oslovit natolik, že jich chodilo dvanáct, čtrnáct a někdy i šestnáct. Pecka! Byl jsem za to moc rád. Snažil jsem se, aby pro ně tréninky byly co možná nejzáživnější a aby je co nejvíc bavily. Nejednou si mohli vyzkoušet cvičení, která dělají borci z Manchesteru United. Chtěl jsem, aby aspoň částečně přičichli k profi fotbalu. Myslím si, že byli spokojení.“

Netopilovi svěřenci naráželi v béčkové skupině nejnižší krajské soutěže na zajímavou týmovou konkurenci. „Po fotbalové stránce má dobrou úroveň. Spousta mužstev si vypomáhá ostřílenými harcovníky, co prošli Sigmou Olomouc, Prostějovem a dalšími kluby z vyšších pater. Odráží se na to kvalitě zápasů, která není vůbec špatná. Sousední céčko je možná víc bojovné, ale z herního a technického hlediska trochu ztrácí,“ porovnával dlouholetý vyznavač gólmanského povolání, jenž na začátku kariéry pobíhal na hrotu jako vysunutý útočník.   

Fotbal ho provází odmalička. Po návratu na Tyršův stadión byl součástí trenérského štábu, který zodpovídal za výsledky šumperského áčka. „Na vesnickém fotbalu mi vadí, že je to v některých oddílech o jednom člověku a spousta věcí tam zákonitě nefunguje, jak bych si představoval. V Šumperku se víc lidí stará o víc věcí a řada ohledů je absolutně nesrovnatelná.“